Co čte Jennifer Lopez...

Neměla jsem zrovna nejlepší náladu takže jsem koukala na romantiku, film Krásná pokojská. Jennifer Lopez zde hraje rozvedenou matku s desetiletým úžasným synem, který jí přivede osudovou lásku, budoucího senátora, kterého hraje angličan Ralph Fiennes. Toho jste možná viděli ve filmech Anglický pacient či Schindlerův seznam, za které byl dvakrát nominován na Oscara za vedlejší roli. 

Ve filmu Schindlerův seznam ztvárnil zrůdného velitele koncentračního tábora Plaszow u Krakova, který ze své vily nad táborem ostřeluje Židy jako lovnou zvěř. Jak různorodé role a přesto excelentně zahrané.

Jennifer je mu rovnocennou partnerkou. Snaží se být dobrou matkou a tak cestou do hotelu, kde pracuje, si čte knihu The Drama of the Gifted Child s podtitulem, The Search for the True Self (Hledání pravého já).

Knihu napsala psycholožka Alice Miller narozená v roce 1923 ve Lvově v tehdejším Polsku židovským rodičům. Druhou světovou válku přežila pod cizí identitou ve Varšavě. Zemřela v roce 2010 ve Francii. V roce 1979 ukončila psychoanalytickou praxi a věnovala se jen psaní. V roce 1986 obdržela v New Yorku Literární cenu Janusze Korczaka. 

Většina jejich knih čerpá z dopisů, které jí psali pacienti. V jediné knize, kterou vlastní naše knihovna, s názvem Cesty života, Odhalování "Dětského příběhu" v každém z nás je to podobné. Autorčiným tématem je týrání a neláska k dětem v rodinách, které způsobují v dospělosti lidem psychické problémy. Jako extrémní případ uvádí, proč holokaust právě v Německu a právě v té době.

V Německu dvě generace před Hitlerem hojně čtené spisy dr. Daniela G. M. Schreibera (1808-1861), které vyšly v neuvěřitelných čtyřiceti vydáních, poučují rodiče o přísné výchově dětí od jejich prvního dne. Tělesné tresty nejsou výjimkou. Poslušnost a podřízenost vůli císaře tehdy byly nejvyšším občanským příkazem. Úsloví jako "Špatný otec, který šetří metly" a "Co nás nezabije, to nás posílí" pocházejí z této doby.

Něžné dotyky dětí, jako hlazení, objímání a líbání, byly tehdejší výchovnou literaturou označovány za opičí lásku. Někteří autoři zmiňují deprivaci z takového nejednání u delikventů, či úmrtí malých dětí následkem emocionálního zpustnutí v nemocnicích na tzv. hospitalismus.

Autorka pomáhá nyní už jen svými knihami lidem vyrovnat se s takovým dětstvím. Nejdůležitější je uvědomit si co se to dělo a mít alespoň někoho laskavého, kdo dítěti dá pocit, že je milováno, jinak se scénář může opakovat v rodině po několik generací.