Ale největší šikula je Nagyová...

...nejlíp kouše nejlíp saje, je upírů královna. Proč právě upírů? Přečtěte si definici upíra z knihy amerického psychologa a firemního poradce Alberta Bernsteina: "Upíři vás sledují, dokonce i teď, když čtete. Ve chvíli, kdy je ovládnou jejich vnitřní potřeby, se promění v zákeřné bestie. Tito upíři z vás nevysávají krev, jejich pochoutkou je citová energie."

Citoví upíři vás zatáhnou do svého světa a pak z vás vysají citovou energii. Snadno si získají vaši přízeň a důvěru. Očekáváte více, dostanete méně a na závěr vás srazí na kolena a odejdou s hlavou hrdě vztyčenou. Pozvete je do svého života a svou chybu si uvědomíte až ve chvíli, kdy se za nimi zavírají dveře, vy jste na dně sil, třeští vám hlava, máte prázdnou peněženku a nejspíš i zlomené srdce.

Citové upíry najdete všude. Zahrnují i luxusně placené manažerské typy aktivně se nořící do zákulisní politiky a zdánlivě nenápadných intrik. Mají s tím vším tolik starostí, až jim na samotnou práci nezbývá moc času.

Není na nich nic tajemného ani nadpřirozeného. Citoví upíři jsou lidé, kteří trpí poruchami osobnosti, což jsou projevy nepřizpůsobivého chování, které jsou hluboce zakotveny ve struktuře jejich osobnosti. Mají výrazné odchylky vnímání, myšlení, cítění a hlavně utváření vztahů s druhými. Zmíněné odchylky se projevují v oblastech vnímání lidí, událostí a přístupu k nim i k sobě samému. Dále v nepřiměřených citových reakcích, v mezilidských vztazích a v tom, jak jsou, či spíše nejsou schopni kontrolovat svou impulsivitu a vnitřní podněty.

Upíři jsou vlastně malými dětmi, které nerozumí samy sobě. To co dělají, činí instinktivně, protože zjistili, že to funguje. Tyto poruchy osobnosti dokáží druhým, ale i samotným upírům, napáchat hrůzy doma, v práci a kdekoli jinde.

Odlišné vzorce myšlení a chování pramení z toho, že citoví upíři vnímají svět jinak, než ostatní lidé. Touží po nerozdělené, výsadní pozornosti ostatních. Mají posvátnou hrůzu z  běžných věcí patřících do světa dospělých, včetně nudy, nejistoty, zodpovědnosti a nutnosti nejen přijímat, ale i dávat.

V knize je popsáno 12 typů citových upírů, z nichž s pěti typy se potkáváme bohužel všichni v životě nejčastěji. Jedná se o upíry disociální, histrónské, narcistické, úzkostné a paranoidní.

Upíři jsou prostě jiní. Zde jsou upíří pravidla:

- Moje potřeby jsou důležitější, než tvoje.

- Pravidla platí pro ostatní, pro mě ne.

- Nikdy za nic nemůžu.

- Chci to teď hned.

- Nebude-li po mém, ztropím scénu.

Autor uvádí jedno důležité pravidlo, jak se nedostat do područí upíra. Ať se nám nestane jediným zdrojem informací. Jeho strategie totiž většinou směřuje k tomu, odříznout nás od blízkých, rodiny, přátel a ostatních kolegů.

Je možno se vůbec upírům bránit? Jsou-li citoví upíři dětmi, co znamená dospělost? Podle autora jsou zralost a duševní zdraví totéž a skládá se ze tří základních postojů:

- Pocit kontroly nad naším životem - Chceme-li být duševně zdraví, potřebujeme věřit, že to, co děláme, alespoň do určité míry ovlivňuje to, co se v našem životě odehrává. Citoví upíři nikdy nedospějí. Celý život se vnímají jako oběti osudu a nepředvídatelnosti druhých. Kolem nich se děje plno věcí a oni jenom reagují a opakují chyby, protože nerozumí sami sobě.

- Pocit sounáležitosti  - Teprve vztahy s druhými a závazky k nim dodávají našemu životu smysl. Náš obraz reality by se zcela samozřejmě měl skládat z následujících pravidel: ostatní jsou stejní jako já, spravedlnost je spravedlivá, investice se rovná ziskům a druzí lidé mají právo odmítnout mě.

- Hledání výzev - Pouštíme se do stále složitějších věcí. Právě ty, které nás nutí pohlédnout tváří v tvář vlastním obavám, nám současně pomáhají obavy překonávat a rozšiřují tak spektrum a smysluplnost našeho bytí.

Upíři sice někdy nahánějí strach, ale strach je výzva, díky níž rosteme.