Příběh houževnaté Boženky.

Boženka se narodila v roce 1918 jen několik měsíců před vznikem Československa. Narodila se ve znamení Lva, což asi celý život nezapřela. Život Boženky nezačal zrovna růžově. Její matka Hermína jí už v peřince vytýkala, že kdyby ji nečekala, nikdy by si dědu Jana nevzala. On totiž během první světové války, kdy mimo jiné sloužil kdesi u Opavy, si tam pořídil nemanželské dítě, syna. Později si babičku Hermínu vzal, ale ta mu zřejmě nikdy neodpustila.

Jan byl o dvanáct let starší než Hermína, moc hodný pán, byl mistrem na šachtě Jan Maria. Oba se znali od dětství. Jejich rodiny bydlely v jednom domě. Hermína ztratila, jak se kdysi často stávalo, matku už v raném dětství. Její otec si vzal mladou ženu, která jí asi nedokázala být matkou. Dokonce se v rodině traduje, že starší syn Gustyn se stal otcem jediného syna své macechy, Hynka. Poté, co Hermínina macecha ovdověla, žila až do konce života se s svým nevlastním synem Gustynem na hromádce.

Hermína a Jan se zamilovali a během první světové války si psali zamilované dopisy. Později ze strany Hermíny s mnoha výčitkami. Hermína v té době již odešla z domu, bylo jí kolem dvaceti let, a pracovala jako služka v jedné domácnosti. Za Janem se asi často nedostala, byla válka, doprava nefungovala jako v dnešní době a peněz mnoho neměla.

Oba se protloukali jak se dalo. Hermína se zřejmě po svatbě dozvěděla o nemanželském synovi svého nového manžela. Hermína byla, jak ji poznala její vnučka, poměrně zarputilá žena, která milovala svého mladšího syna, avšak ne svou starší dceru a její rodinu.

Božence se v roce 1925 narodil mladší bratr. Tehdy bylo narození syna velkou událostí, dědice jména. Rodina si postavila rodinný dům, kde bydlela v malém bytě a jednotlivé místnosti pronajímala jednotlivcům i rodinám, tak se tehdy žilo. S jedinou výlevkou na chodbě domu a suchým záchodem v přízemí. Dům byl a doposud je moc krásný s velkou zahradou a mnoha ovocnými stromy.

Boženka nebyla moc šťastné dítě, ani na fotkách tak nevypadá. Od dětství chtěla být lékařkou, ale kvůli nedostatku financí mohl studovat jen její bratr Oldřich, který se stal učitelem. Boženka vzala záhy do rukou svůj osud. Jela ke své tetě, která měla za manžela Němce, do Ústí nad Labem. Tam navštěvovala rodinnou školu, naučila se krásně šít, vařit a další práce kolem domácího hospodaření. Uměla výborně a nápaditě šít, jen měla problém dílo dokončit, zřejmě díky psychice, která byla z dětství narušená. V té době ještě neexistovala psychoterapie a další vymoženosti medicíny.

Aby si Boženka splnila svůj sen o medicíně, absolvovala tehdy dvouletý kurs pro zdravotní sestry, který byl převážně určen pro řádové sestry a probíhal podobně jako studium na vysoké škole. Měli jen odborné předměty, semestry. Boženka obdržela tehdy řádové jméno Pavla, tak ji oslovovali v nemocnici. Později jezdila navštěvovat některé o dost starší spolužačky například do Bílé Vody, a ještě dalšího domova pro sestry.

Následovala práce ve Zlíně v Baťově nemocnici. Odtamtud odešla do Prahy, kde při práci chodila do školy, chtěla si dodělat maturitu, aby mohla nastoupit ke studiu medicíny. Jenže přišla válka. Boženka se snažila seč jí síla stačily, ale byla sama ve městě, kde se nedostávalo potravin a nastoupila krutá zima. Vyprávěla, jak jednou zamrzla v koupelně. Pára z koupele kondenzovala kolem dveří, které zamrzly a ona se nemohla dostat ven.

Také její matka Hermína na ni apelovala, aby se vrátila domů, že tam jí bude dobře, mají velkou zahradu, kde lze pěstovat nedostatkové potraviny a mají pár slepic a králíků. Boženka naléhání vyslyšela a vrátila se domů, jenže se vše vrátilo do starých kolejí. Narušené vztahy v rodině se nezlepšily, spíše se v náročné válečné situaci zhoršily.

Boženka se chtěla dostat co nejdříve z domu, a tak chodila do společnosti, kde potkala muže, který jí lichotil a chtěl, aby se co nejdříve vzali. Spolu s bratry vlastnil velký obchod U krále hraček, a Boženka tam pracovala jako pokladní. Zřejmě s narušenou psychikou nedokázala pěkná blonďatá žena o sebe dostatečně pečovat, takže za pokladnou se příliš hezky nevyjímala. Navíc jí ženich ve svatební den oznámil, že už je jednou rozvedený. Nepříjemný šok pro mladou nevěstu.

Boženka se svěřila, že si svého prvního muže vzala hlavně proto, aby se dostala z domu, aby se mohla odstěhovat. On jí lichotil, což jí, bez valného sebevědomí, určitě lichotilo. Měli spolu dvě děti, Ivana a Milušku po tátovi Miloslavovi. Ivan se narodil v roce 1944, kdy všichni již toužebně očekávali konec druhé světové války a příchod ruských vojsk.

Rodina bydlela v činžovním domě, odkud se Boženka s dětmi musela poté, co se tam usídlila nově vzniklá televize, odstěhovat. Opět se ozvala Hermína, Která ji lákala do rodného domu. Vztahy s Hermínou nebyly dobré. Hermína dávala přednost svému synovi Oldřichovi a jeho rodině. Když přijeli na návštěvu, zabil se králík a vyvařovalo se. Děti Boženky jen přihlížely, i když si všechny děti rády spolu hrály a řádily na prostorné zahradě.

Boženka si v roce 1953 vzala za muže Vladimíra, který za války ztratil celou rodinu a hledal ženu, se kterou by měl vytoužené dítě, pokračovatele rodu. Boženka vyprávěla, že Vladimír zratil ve válce přítelkyni a chtěl, aby se jeho dcera jmenovala Miriam po ní. Boženka to odmítla. Ještě před Boženkou měl Vladimír vážný vztah s jednou ženou, která byla moc hezká a mladá, ale nemohla mít děti.

Krátce po svatbě se Božence a Vladimírovi narodila dcera. Vladimír ji od útlého věku koupal a staral se o ni, měl s ní moc krásný vztah. Boženka byla vzhledem ke svému nízkému sebevědomí hodně žárlivá a postupně začala žárlit i na pěkný vztah otce s dcerou. Postupně se vztahy v rodině tak zhoršily, že když si Ivan a Miluška založili rodiny, Vladimír se s dcerou od Boženky odstěhoval, takže zůstala sama.

Krátce nato Vladimír po úrazu, který se nikdy nepodařilo objasnit, v roce 1967 zemřel. Dcera se nakrátko vrátila k Božence, později se obě odstěhovaly do nového bytu, který Vladimír krátce před svou smrtí dostal přidělený od svého zaměstnavatele.

Vztah nejmladší dcery a matky nebyl nikdy dobrý, navíc najednou zůstaly jen samy dvě. Boženka nebyla právě dobrou matkou a hospodyní. Místo podpory se dceři dostalo jen kritiky a také ran. Podezřívání z krádeže a další nepříjemné věci. Dcera jakmile to bylo možné po střední škole odešla na vysokou a po jejím absolvování si našla byt daleko od domova, kam se natrvalo odstěhovala.

Oba starší sourozenci pak také žili od matky poměrně daleko.

Boženka byla moc chytrá a sečtělá žena, určitě by se s trochou podpory stala lékařkou. Dokázala i jako zdravotní sestra mnoha lidem poradit. Například jednomu páru, který se přes deset let snažil počít druhé dítě. Po Boženčině radě se dočkali do roka dalšího potomka. Boženka byla moc podnikavá žena, a kdyby žila v dnešní době, určitě by vyhledala odborníka, který by jí pomohl zvládnout její psychický stav, aby měla lepší vztahy s rodinou a přáteli.

Po smrti Boženky v roce 1995 se její dcery shodly na tom, že byla nešťastná a obě jí odpustily to, že se o ně nestarala, jak bylo potřeba.