Veganka se hlásí: Já jsem vegetariánka.
Otylý číšník: To není problém, hlavní jídlo je bezmasé.
Veganka: (Zpozorní.) Můžete mi donést vegetariánský předkrm?
Otylý číšník: Proč, vždyť to je ryba.
Veganka: Jenže vegetariáni nejí maso.
Otylý číšník: Ryba přece není maso.
Veganka: Ale je přece. Zaplatila jsem stejnou cenu jako ostatní, přineste mi prosím předkrm.
Otylý číšník: Tak já vám přinesu toho lososa.
Veganka nechtějíce si kazit chuť na večeři dohadováním s neochotným číšníkem, vyhledá hlavního organizátora konference a požádá jej o vegetariánskou večeři.
Hlavní organizátor: Jako předkrm je ryba, to jíte, ne.
Veganka: Ne, ryba je maso.
Hlavní organizátor: Aha, tak já to zařídím.
Veganka: (Pomyslí si.) Hmm, hodný, ani se moc nevyptává, nepřesvědčuje, že ryba není maso, jako každý druhý masožravec. Nekazí jí chuť k jídlu sáhodlouhými diskuzemi.
Za chvíli se na stole objeví talířek s dvěma výbornými druhy sýra a dvěmi kolečky nakládané mrkve a salátu v aspiku s kyselkavo-sladkou příchutí.
Jako hlavní chod přináší číšníci a číšnice na speciálních talířích široké vroubkované italské těstoviny doplněné pikantními pravými rajčaty. To vše jemně posypané parmezánem. Jídlo se jen rozplývá na jazyku. Na recepci i jako obsluha pobíhají zde mladí lidé, kteří hovoří jen anglicky. Zřejmě je pozval nový španělský majitel na praxi. Všichni jsou velmi milí a vždy se snaží vyhovět. Také velmi pohlední a hezky upravení.
Na závěr se na stole objeví jednoduchý dezert, jak je v tomto hotelu zvykem. Cosi hodně čokoládového s čokoládovou polevou a marmeládou uvnitř. Na tmavě-hnědém dezertu září vlnovka bílé šlehačky. Jen zuřivé vegance, která by mohla testovat potraviny na vlastním těle, se v ústech rozprostře mírně chemická pachuť. No, šlehačka je jistě ze spreje a čokoláda ze ztuženého tuku, a tak dále.
Ani čtyřhvězdičkový hotel IRIS EXE v Praze u stadionu Slavie veganku nepřekvapil. S večeří byly problémy. Uvidíme, co se bude dít 2. den.