Nemáš děti, tak mi neraď

Vždyť ty nemáš děti, tak co mi radíš, a měla bys platit vyšší daně, víš kolik stojí vychovat jedno dítě, někde psali, že nejméně milion korun.

Jeden z projevů "tekutého hněvu", který cloumá mnoha našimi nespokojenými občany. Vždyť co je nejlehčí, hodit naši nespokojenost a zlost z posraných životů na někoho, kdo je jiný, třeba bezdětný, třeba žije sám, třeba je Žid, v dobré náladě, moc často se směje. Už Stalin viděl v iniciativních a spontánních lidech potenciální hrozbu, dokonce nechal zlikvidovat partyzánské velitele, kteří nevzešli ze sovětských partyzánských škol. A lidé se zdravým sebevědomím, naivní a milí byli podezřelí na prvním místě.

Jak můžeš jít do předčasného důchodu, vždyť ještě splácíš dům a za blogy nic nemáš, uvažovali nahlas před kolegyní v údivu, že se vymaní z jejich šikany a zloby z nespokojeného života. Ano, koupila a opravila si dům ve městě s poněkud problémovými sousedy. Když na ně jednou zavolala policii, vyslechla si, že neměla ten dům kupovat, a ať se odstěhuje.

Ano, nebyli špatní ti nevychovaní a zlí sousedé, ale ona, protože si dovolila koupit a opravit si krásný dům, který byl její, ale se špatnými sousedy, po nichž žádala, aby se chovali slušně a neničili její majetek.

Zpívání v katolickém sboru se časem zvrhlo v pohrdání a ignorování člena jiného etnika. Ne člena, vyznávajícího jiné náboženství, protože kolegyně byla židovského původu, ale nevěřící. Bývalí kamarádi se začali chovat podivně, protože nejen, že dirigentka tuto členku ignorovala, ale manipulovala kolegy přinášením nelichotivých zpráv o těch, kteří nebyli jejími kamarády. Jen menšina se chovala slušně. Možná si paní kompenzovala svou nespokojenost z ne úplně úspěšného života, i když, co bylo dříve, slepice nebo vejce.

Doma se dívka setkala po smrti otce s pohrdáním matky, od které se před jeho smrtí odstěhovali. Dokonce vznesla dotaz, jestli chce jít raději do domova. Byla matce vydána napospas a nevadilo, že po manželovi, kterého nenáviděla, alespoň podle jejích slovních vyjádření, pobírala velký důchod. Dcera měla často hlad, a tak jí otcova teta z Maďarska každý měsíc posílala finanční příspěvek až do své smrti, ale to už byla dívka na vysoké škole. Domů nejezdila, a když jí matka vyhrožovala, že si musí přijet pro sirotčí důchod osobně, poprvé se vzepřela a pohrozila jí soudem a tím, že jí bude posílat nejen sirotčí důchod, ale i alimenty, což už posílala předtím staršímu synovi, o kterého se starala její matka.

Dnes je žena šťastná, dělá co ji baví a není na nikom závislá. Jen některým lidem to nedá spát.