Já myslela...s tebou je to těžký

Já myslela, že ten kufr nacpeš více pod to sedadlo, rozladěně komentuje počínání do hněda opáleného manžela asi čtyřicetiletá žena krmící dceru. Já myslela, že si sedneme proti sobě a kufry dáme vedle, pronese dáma ke kámošce.

Ať si můžeme natáhnout nohy, dodá rozladěně štíhlá dáma středního věku ke své poněkud starší kámošce, která ji pouští k oknu po směru jízdy. S tebou je to těžké, ještě dodá ta štíhlá a s pohrdavým výrazem se usadí naproti.

Se mnou je to těžké? Nadzvedne obočí ta druhá.

Umíme si říct o to, co chceme, anebo čekáme až druhý vyčte z našich myšlenek naše vytoužená přání? Tak to asi nefunguje. Je potřeba jasně a slušně vyjádřit to, co si přejeme, jinak to opravdu fungovat nebude a můžeme být neustále rozladění až do konce života.

Jistěže, takové neurčité chování vyplývá z nedostatku sebevědomí, které mají zejména ženy. Je škoda chytrých, pohledných a schopných dam, které jen makají a neumí prodat své schopnosti. Méně schopní často sklízejí ovace za ně, umí se zviditelnit a prodat to, co dělají, třeba i neprávem.

Neumí si říct o to, co chtějí, neumí říct ne, a pak v sobě zbytečně zadržují nespokojenost, což se projeví v náladě a následně ve vztazích. Partneři a přátelé nechtějí být milosrdnými sestrami, které napravují křivdy a neschopnost být šťastná. Je potřeba na svém sebevědomí zapracovat, mnohdy za pomoci odborníků. Jenže k tomu nesmí scházet odvaha a odhodlání zlepšit si život, být šťastnější, vyrovnanější.

Přeji všem krásným a schopným ženám mnoho zdaru na jejich cestě za štěstím a láskou.