Ten tvůj optimismus...

Nebuďte hlavně spontánní a iniciativní, můžete se tím znelíbit těm nepřejícím a negativním. Bude jim vrtat hlavou, jak můžete mít tak dobrou náladu, když oni jsou permanentně na...ní, a proč se snažíte, když za to nic nemáte.

Jedni nahrazují nedostatek víry a smyslu života tím, čím náš nejuchlastanější a nejprohulenější národ ve světě. Donedávna se zdálo, že nevěřit v boha a nepatřit k nějaké komunitě, která vyznává určité náboženství, zvláště u nás, je znakem racionality a demokracie. Vědci zjistili, že víra v boha v jakékoliv podobě prospívá mozku a nevíra mu škodí.

Na venkovní zahrádce sedí postarší dvojice s pivem na stole a nahlas se směje se servírkou, nikde žáden důvod k smíchu, jen pán z Hare Krišna v plandavém oděvu nabízí neúspěšně okolojdoucím knihu. "Támhle je další", řehtá se trojice s pivem v ruce přicházejícímu kolegovi ze stejného hnutí. "Stejně je lepší, když se ty národy nemíchaj", prohlašuje paní se sklenkou červeného vína v ruce. Její dcera měla přítele z Izraele, který se chtěl kamarádit a ona milovat.

Víra, nebo smysl života je to, co je v životě nejdůležitější. Souvisí s optimismem, životním elánem a iniciativou. Jak to, že někteří jsou plní elánu a nepoloží je ani ty nejstrašnější události, zatímco někteří neustále omílají dokola jak je bolí tohle a tamto, jak jsou všichni okolo špatní a nepřející, a jak nemají kam a s kým jít...čemuž se nelze příliš divit. Jedinou zábavou je u mnohých televize a probírání katastrofických zpráv tam vysílaných. Čímpak asi televize nejvíce zaujme,  vraždami, válkami, únosy, zprávy o dobrých lidech a jejich činech nějak nejsou ty nejčtenější a nejsledovanější. Mnozí se stávají členy komunity pacientů s mnoha nemocemi a tak mají další téma k hovoru. "Musím se dát nejprve do pořádku, a pak teprve můžu začít cvičit, už nechodíme do divadla, jsme už staří a nemocní a není na to čas."

Iniciativa se neodpouští. "Proč jsi říkala ředitelce o tom, co děláte s děckama?" "No přece ať ví, co se tady děje." "Proč zavádíš ve škole místo starých a nudných učebnic nové, proč jezdíš se studenty na výlety?", když si před odjezdem učitel vyslechne půlhodinovou přednášku o nebezpečnosti a nepotřebnosti školních výletů. "Ty za to nic nemáš?" ptá se kolegyně nevěřícně, "přece kdyby za to nic neměla, tak se nesnaží, že", pomyslí si.

Stalin prý nemilosrdně likvidoval ty spontánní a aktivní, partyzánská skupina mohla fungovat jen pod patronátem Komunistické strany SSSR, proto byli mnozí místo vyznamenání za svou statečnost odměněni Gulagem či přímo smrtí. Možná jsme se o tom doslechli a bojíme se spontánnosti a iniciativy, nebo jsme tak svázaní a líní? Kdoví.