Stát Palestina, co to vlastně je.

Palestinská správa po čtvrtečním hlasování v OSN a přiznání statutu nečlenského pozorovatelského státu se již cítí, jakoby byla uznána státem se všemi právy a možná i povinnostmi s tím spojenými. Po dohodách z Osla počátkem devadesátých let, které vedl stát Izrael s teroristickou Organizací pro osvobození Palestiny, se Palestina oficiálně jmenuje Palestinská národní správa. Včera si oficiálně změnila název na Palestina a požaduje jako hlavní město Jeruzalém.

David zabil prakem Goliáše.

Kdo jsou vlastně Palestinci, existoval vůbec někdy stát Palestina?

Slovo Palestina je odvozeno od názvu mořského nesemitského národa Pelištejců (ve starší češtině se uvádí Filištínů) z Kréty, který dobyl kolem roku 1200 př. n. l. jižní pobřeží Kanáánu a spojil jeho městské státy v jeden svazek. Podle Tóry tvořilo pelištejský svaz pět městských států včetně Gazy, Ašdodu a Aškelonu. 

Pelištejci jsou často zmiňovani v Tóře jako neobřezaní. Vykopávky v pelištějských městech odhalily podobnost kultury s krétskou a mykénskou. V Tóře jsou uvedena některá pelištejská jména, nejznámější je Goljat (Goliáš), obr válečník, který byl zabit budoucím králem Židů Davidem.

Pelištejci byli zdatnými válečníky a v době izraelských soudců ovládali celou pobřežní pláň Kanáánu. Byli poraženi teprve králem Davidem, nástupcem prvního krále Saula. Žili v této oblasti podmaněni také následníkem Davida, králem Šalamounem. Po jeho smrti pokračovaly vzájemné boje až do doby, kdy oblast dobyli Asyřané. Pelištejci se z této blasti vytratitli po vpádu Asyřanů a následné perské invazi. Zejména bohatí a významní Židé byli odvedeni do Babylonského zajetí, ze kterého je uvolnil až perský král.

Slovo Palestina se objevilo až po porážce povstání Bar Kochby v roce 135 n. l. Hlavní město Jeruzalém bylo přejmenováno na Aelia Capitolina a oblast na výsměch poraženým a vyhnaným Židům byla Římany pojmenována Syria Palestina. Nový název převzal tehdy celý římský svět.

Dnešní Palestinci tedy nejsou potomky starověkých Pelištejců.

Název Britský mandát Palestina patřil území, které bylo svěřeno na Pařížské konferenci v roce 1919 Velké Británii po pádu Osmanské říše. Již od konce 19. stoleí Židé zejména z východní Evropy osídlovali toto území a skupovali zde od Arabů pozemky. Země byla v podstatě pouští, kde později židovští přistěhovalci vysadili stromy a zeleň, také odvodňovali bažiny. Každý izraelský strom či rostlina jsou dnes zavlažovány. Izraelci jsou také největšími odborníky na zavlažování ve světě.

Cílem Britského mandátu bylo tehdy napomoci při realizaci Balfourovy deklarace z 2. listopadu 1917, ve které bylo zaručeno "zřízení národní domoviny pro židovský národ". Od roku 1929 docházelo zde k velkým arabským nepokojům a masakrům židovského obyvatelstva.

V roce 1939 se Británie pokusila zastavit příliv židovských nyní už uprchlíků z Evropy, což trvalo i po 2. světové válce. Po atentátech židovské polovojenské organizace na sídlo Britů hlavně v hotelu King David, při kterém bylo zabito téměř 100 lidí, se Británie rozhodla zrušit svůj mandát. Na východním území vzniklo Zajordánsko a na západě byly ustaveny hranice dvou států, Izraele a Palestiny spolu s koridory, které měly spojovat odloučená území. Okolní arabské státy v roce 1947 začaly válku, která trvala i po vyhlášení a uznání Izraele v OSN 15. května 1948. V té době bylo vyhlášeno embargo na dodávky zbraní do oblasti. Arabové byli zásobováni z okolních států a Izrael byl nejvíce podporován dodávkami z Československa, odkud byly tajně dopraveny i letouny a vycvičení piloti.

Izrael nakonec ze válce za nezávislost za cenu velkých ztrát zvítězil a mnozí arabové uprchli do okolních arabských států a dodnes jsou považováni za uprchlíky, finančně podporovaní americkým kongresem. Protože spolu s jejich potomky jde o obrovské počty lidí, americký kongres letos schválil podporu jen těm, kteří z Palestiny uprchli. Dodnes mají statut uprchlíků, přestože u ostatních etnik se situace řeší přidělením občanství v cílové zemi. U Palestinců tomiu tak není, což způsobuje po více než 60ti letech obrovské politické problémy v oblasti, kde dodnes žijí v uprchlických táborech v okolních zemích. 

Palestinci jsou tedy Arabové, kteří žili na území, odkud Římané vyhnali Židy poté, co jich spoustu zabili a zotročili. Palestina jako stát nikdy neexistovala.

Připomeňme si sudetské Němce. V období Velkoněmecké říše se část z nich snažila o připojení území Sudet okolo našich hranic k Říši. Na tomto území také nikdy žádný státní útvar s německými obyvateli neexistoval, jen tady Němce pozval král Přemysl Otakar II., aby zvelebili pohraniční oblasti a hvozdy Českého království.

Česká republika hlasovala v OSN proti, neboť jak bylo dohodnuto v Oslu, stát Palestina může vzniknout jen na základě dvoustranných jednání s Izraelem. Ne na základě jednostranných kroků. Jinak situace v oblasti povede jen k dalším násilnostem a smrti zejména civilistů, což se děje doposud, kdy rakety a sebevražední atentátníci mají na svědomí životy stovek izraelských civilistů.