Fedor Gál, který se narodil koncem války v Terezíně, založil tradici pochodu Memorial Vrba-Wetzler. Letošní nultý ročník kopíroval trasu útěku dvou statečných slovenských Židů, kteří přinesli světu zprávu o dění ve vyhlazovacím táboře Auschwitz.
Fedor Gál (vlevo) s autorem fotografií Jindřichem Buxbaumem.
Fedor Gál představil tento projekt v Bratislavě a prohlásil: "Chceme, aby si lidé různých vyznání a různého politického přesvědčení fyzicky vyzkoušeli, co tito dva muži dokázali, a aby se během této cesty zamysleli nad tím, kde žijí, jaké jsou jejich kořeny, a jaké jsou kořeny Evropy."
Letos se pochodu z Osvětimi do Žiliny zúčastnilo 37 lidí. Příští rok už by to měly být stovky lidí. Na konci trasy v Žilině by se měly konat přednášky, koncerty a projekce filmů, které se tematicky věnují nebezpečí xenofobie a antisemitismu.
Pochodu se také zúčastnil fotograf Jindřich Buxbaum, jehož fotky jsou součástí tohoto blogu.
První pochod probíhal ve dnech 13. až 19. srpna a hned poté se konala v žilinském knihkupectví Artforum diskuze s účastníky. Fedor Gál ve svém článku pro www.tyzden.sk píše, že programové a okázalé hrdinství je často výsadou psychopatů. Hrdinství Vrby a Wetzlera přicházelo pomalu a nenápadně. Osvětimská rampa, baráky pro tisíc lidí na poschoďových pryčnách po třech na posteli, společné latríny, kde seděli tělo vedle těla a měli na svou potřebu jen dvě minuty a jen ve stanoveném čase, byly až na konci cesty od té prvotní nenápadnosti.
Rudolf Vrba, narozený jako Walter Rosenberg v Topolčanech napsal knihu Utekl jsem z Osvětimi na popud svého londýnského mlékaře až v roce 1964. U nás vyšla poprvé v roce 1991.
