vyslechnu si od nejednoho člena Obce. "Tak řekni předsedovi co ti vadí, co se ti nelíbí, pak jsem tady jediná za blázna, kdo si dovolí něco říct", naléhám. "A k čemu by to bylo?"
Nejdeme k volbám, protože to stejně nemá cenu, říkají lidé, že se nic nezmění, všichni politici lžou, kradou a myslí jen na sebe. Když nic neuděláme, v politice budou vládnout jen ti jestřábi, kteří se nestydí lhát, krást a dělat z nás hlupáky,
Přece to musím alespoň zkusit, jít k volbám, kde právě nyní můžu volit ty, které třeba i osobně znám. Postavit se za lidi, kteří to myslí se světem dobře, chtějí něco zlepšit. Nejen si zvyšovat konto a hrabat k sobě.
Zemský rabín, který má na starosti duchovní službu pro všechny Židovské obce v České republice, přijede zřídka. Naposledy více než před rokem na Maccabi hry do Olomouce. Ovečkám chybí, ale zřejmě mu to nevadí. Blíží se listopadové volby v židovských obcích. Jsem pesimistická podle toho, jak vypadají volby celostátní. Najdou se odvážní, kterým jde nejen o sebe, ale o celou menšinovou komunitu?
Mnozí z vůdců obcí již dlouho hlásají, že Obce u nás zaniknou, že není zájem o činnost. Mladí, naše budoucnost, se na činnosti nepodílejí. Proč? Toto se týká většiny Obcí, včetně té hlavní, pražské. Akcí se zúčastňují hlavně přeživší a starší. Mladé není vidět. Proč?
Platí tady to stejné. Pokud si necháme vládnout těmi, kteří jsou všeho schopní, je to naše vina. Když nemáme odvahu se podílet sami na zlepšení situace, vyčítejme vše jen sobě, a nikomu jinému. Naše angažovanost a účast ve volbách může být začátkem změny.
Bývalá izraelská premiérka Golda Meir řekla: "Pesimismus je luxus, který si Židé v žádném případě nemohou dovolit", a já jsem stále optimistka.
