Dobrý protivník nás dělá lepšími, pane Zemane.

Neznámý Marian Jurečka, člen KDU-ČSL, se má stát budoucím ministrem zemědělství v budoucí Sobotkově vládě. Je zemědělcem a velmi mladý, jen 32 letý. Kromě toho, že se ve znovuzrozené KDU-ČSL stal v době pobytu předsedy strany v USA šéfem vyjednávacího týmu o koalici, o něm veřejnost mnoho doposud neví. Působí prý jako nekompromisní "střelec".

Bude pravděpodobně nejmladším členem vlády a šéf Agrární komory z toho není dvakrát nadšený. Svaz vlastníků půdy je ohledně mladíka Jurečky poněkud optimističtější.

Obě seskupení se s daným stavem budou muset smířit a najít s novým ministrem společnou řeč. Jenže ouha, největším zádrhelem může být pomstychtivý pan prezident. Pan Jurečka o něm prohlásil veřejně to, co si myslí většina občanů naší země, že totiž pan prezident by se neměl opíjet jako ruský mužík.

Někdo by řekl, že nemá chlastat a dělat naší zemi ostudu a jít příkladem mladým. Jenže sebestředný člověk nezapomíná a neodpouští ani jemnou kritiku. Nastoupí pomsta či zvítězí velkorysost? Tohle se netýká jen Jurečky, ale i několika dalších ministrů, kteří si dovolili komentovat páně prezidentovy úlety.

Nedávno v Číně zakázali veřejným činitelům kouřit na veřejnosti, prý mají jít příkladem. Co kdybychom něco podobného zavedli u nás včetně zákazu konzumace alkoholu. 

Každý z nás se setká v životě s kritikou, jsme chybující, na to má každý právo. Někdo se na nás usmívá, přitakává, a přitom o nás smýšlí jako o individuu s nižší inteligencí a charakterem. Tím vlastně dává najevo, že jsme prostě takoví a nic s tím nelze dělat. Ale každý člověk má přece právo na odpuštění, aby mohl očištěn a poučen jít dále o něco lepším životem.

Kdo má přátele, kteří dokáží říct svůj názor a pronést kritickou poznámku v pravý čas a slušně, je šťastný člověk. Na všechno sám člověk nepřijde.

Ale běda tomu, kdo v dobrém úmyslu jen naznačí chybu člověku bez velkého sebevědomí. Takový člověk tzv. konstruktivní kritiku či jen poznámku psychicky nezvládne a začne se mstít. Pokud to není možné hned, vše si ukládá do paměti, a jakmile nastane ona chvíle, kdy dotyčný kritik něco potřebuje či jen s ním má něco do činění, postižený mu vše vrátí jak se říká i s úroky, a ještě pronese cosi velmi nelichotivého či urážlivého a dehonestujícího.

Co se děje pak? Přinese pomsta úlevu? Nepřinese. Pak nastoupí pomsty další a další a nakonec se člověk soustředí jen na to, jak vrátit křivdy všem lidem a celá krása života je vniveč.

Co prožívá onen nezdárný kritik? Trápí se výčitkami svědomí a na kolenou žádá odpuštění domnělého hříchu? Většinou nikolivěk. Většinou si povdechne nad něčí pomstou a žije si dále svůj život v upřímnosti a většinou nezačne hovořit s lidmi pokrytecky tak, jak to oni chtějí slyšet. Prostě jen omezí kontakt s ukřivděným pomstychtivcem a žije si dál svůj život člověčí.

Proto pozor na ukřivděnost a pomsty, které ubírají vzácnou energii potřebnou k příjemnému prožití někdy nelehkých životů.