Na auto vám přispějeme, na elektrokolo ne (Kolo a já).

Moje známá je akční, taková motorová myška. Na ni prostě nemám, přestože je již pár let v invalidním důchodu. Zrovna dneska jsem jí pomáhala v obchodě ze schodů, když se poté vyšvihla na své elektrokolo, stala se z ní sportovkyně na super kole.

Elektrokolo v akci.

Aniž jsem tušila, že iDNES vyhlásí dnes blogerské téma Kolo a já, napadlo mě si kolo mé známé vyfotit. Jistě i další lidé s postižením touží po tom, aby místo soukání do dotovaného auta, se mohli prohánět na taktéž dotovaném elektrokole krajinou či městem.

Doposud to není možné. Přispějí vám už i na mopeda, ale na elektrokolo si zájemci ještě počkají. Moje známá říká, že kdyby všude jezdila autem, už se dávno neunese, a navíc by už asi nechodila.

Její akční manžel a dvě děti studující vysokou společně podnikají cyklo výlety do blízkých Jeseníků či po Jižním Slovensku, a dalších zajímavých a krásných místech. Adrenalin byl mé známé vždy vlastní, a tak se takových zážitků nemusela vzdát.

Kolo je viditelně bytelné, s baterií na nosiči kola, ta váží skoro 7 kilogramů. Elektromotor umístěný na ose předního kola váží tak nějak podobně. Jedna provozovna v Olomouci jí kolo sestavila, druhá je elektrifikovala. Baterie se nabíjí cca 7 hodin. V extrémních ppodmínkách Jeseníků kolo ujede na jeden zátah až 45 kilometrů, na rovině Jižního Slovenska přes 70.

Manžel mé známé má naštěstí slušný příjem, rodina vsoučasné době živí ještě dva vysokoškolské studenty. Jinak by si zřejmě tohle super kolo nemohli dovolit. A ještě jedno vylepšení: Na zařízení umístěném na řidítkách lze nastavit stupeň asistence, tedy nakolik musí cyklista šlapat. V náročném horském terénu motor jede na plný výkon, asistenční stupeň 5.

Věřme, že i další zájemci včetně starších a starých osob se dočkají v brzké době příspěvku na podobné kolo. Budou určitě zdravější a mít lepší náladu z pohybu na čerstvém vzduchu a v krásné  přírodě. Za to již předem děkuji jejich jménem příslušné instituci.