Pěkný blog. Podotýkám, že se to bohužel dá vztáhnout na naši agrobolševickou vládu. Také tu vede jedinec, který chce provést hlubokou reformu. Také se o ní příliš neradí, svou stranu i vládu má absolutně podřízenu a demokratické mechanismy mu překážejí, takže hledá skulinky, jak je obcházet. Neřekl bych, že je pan premiér přímo socialista, i když má k socialistickému uvažování blízko. Svoboda je mu cizí, člověk musí hlavně poslouchat a stát ví nejlépe, co je pro něj dobré, proto je potřeba, aby byl co nejsilnější.

Souhlas .

Pokud vím tak úspěch Sanderse v USA spočíval i v tom, že uskutečnit dnes americký sen není pro většinu reálné. Není to asi jen prý v lenosti mladé a střední generace. Ale v USA by šlo jen o změnu rozdělování a ne vlastnictví. To není žádný socialismus, jen sociálnější kapitalismus. Venezuela je katastrofa, ale je to z jiného soudku.

Pokud by to ovšem v USA prošlo, tak by byl americký sen ještě obtížnější v důsledku vysoké míry zdanění. Americký sen spočívá v tom, že se jedinec vypracuje vlastní pílí. V sociálním kapitalismu se to ovšem příliš nevyplatí, protože čím víc se snaží, tím víc mu stát bere. Naopak se stále více vyplatí moc se nesnažit, spolehnout se na stát a pokud možno jít pracovat pro stát, protože to je jistota až do důchodu.

On ten pojem "páchati dobro" není samoúčelný a vystihuje podstatu toho, že jakési "univerzální dobro lidstva" je dost nebezpečný mýtus, který se nakonec obrátí ve zlo. Je smutné, že selhání socialismu se vrací znovu a znovu, aniž by se z toho někdo poučil.

Samozřejmě, že vždy platí, že čeho je moc, toho je příliš, i dobra. Ale stejně tak platí, že dobra nemůže být nikdy dost.

Jak jeho otec sadil,tak i sklidil.